Legenda vypráví, že se jednoho dne potkala lež s pravdou.
-Dobrý den. Řekla lež.
-Dobrý den. Odpověděla pravda.
-Nádherný den. Řekla lež.
A tak se pravda rozhlédla, aby se podívala, jestli je to tak. Bylo.
-Nádherný den. Řekla tedy pravda.
-Ještě krásnější je to jezero. Řekla lež.
Tak se pravda rozhlédla, aby viděla, jestli je tomu tak a souhlasila.
Běžela lež k vodě a řekla...
-Ta voda je ještě krásnější. Plavme.
Pravda se dotkla vody svými prsty a opravdu byla nádherná a důvěřovala lži.
Obě si vysvlékly oblečení a klidně plavaly.
Po chvíli vyšla lež, oblékla se do šatů pravdy a odešla.
Pravda, neschopna obléci se do šatů lži, začala kráčet bez oblečení a všichni se jí děsili, když ji uviděli.
A tak se to stalo, že dnes lidé raději přijmou lež oblečenou za pravdu, než nahou pravdu.
Jean-Léon Gerôme, 1896
Original pesnicky od Vysockeho: https://www.youtube.com/watch?v=9QyAYf5niVY
V preklade Nohavica: https://www.youtube.com/watch?v=BQsxfXAkQOw
ešte by som doplnil na koniec: ", pričom nikto nevie, čo je naozaj pravda a čo skutočná lož."
rofl, zboznujem tieto pateticke relativizatorske pseudobajky, co ti maju vysvetlit, ze biela gula je v skutocnosti cierna kocka, ktore dezole tahaju z fcb kpztky v momente, ked im dojdu "argumenty"